Češi zase jednou volili
Krajské volby člověka vždycky překvapí. Ty minulé třeba tím, že z nich ČSSD dokázala udělat referendum o třiceti korunách. Letošní zase více než 530 000 hlasy komunistických voličů.
Zmíněný poplatek má za úkol hlavně chránit naše společné peníze a trochu přibrzdit zbytečné a drahé návštěvy lékaře, když stačí koupit si acylpyrin. Pojištění si musíme šetřit na skutečné, vážné zdravotní problémy. Kromě bývalého hejtmana Ratha, který má teď ale trochu jiné starosti, dnes smysl poplatku už snad ani nikdo nezpochybňuje.
Kdyby dvacet let po válce v Německu získala nástupkyně NSDAP hlasy více než 20% voličů, vypadalo by to na kolektivní ztrátu rozumu nebo alespoň paměti. U nás to možné je! Přesto, že i český zákon 198/1993 Sb. praví, že „Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou…“, vraždila nevinné, ničila životy svých občanů, přesto, že většina plnoletých lidí ten režim i zažila, půl miliónu voličů ho tak trochu chce zpět. Zvláštní.
Volby do krajů se také konají uprostřed volebního cyklu do sněmovny, kdy voliči prý bývají pravidelně nejvíce naštvaní na vládu, protože něco dělá. Tedy že se lépe nebo hůře snaží plnit program, se kterým vyhrála parlamentní volby. Zdá se tedy, že velkým problémem je u nás odlišení témat krajských a celostátních, čehož opozice vždy využije. Na naštvanost má každý svaté právo, ale neměl by přesto u voleb trochu více přemýšlet?
Otázkou ale je i to, zda mají kraje vůbec nějaký smysl. Ministerstvo financí uvádí, že provoz krajských úřadů stojí každý rok minimálně 10 miliard. Nějak se mi zdá, že přerozdělování peněz na školy a silnice by zvládlo pár ministerských ouřadů a krajské hry s dotacemi EU by jistě také šlo hrát levněji. A s lepšími pravidly. Takový New York má stejných 10 miliónů obyvatel jako Česko a řídí ho – s malou nadsázkou – jeden starosta.
Přes všechny stesky je jasné, že všeobecné volební právo je cennou součástí demokracie. Už proto ho musíme chránit. To ale vůbec neznamená, že bych si někdy nepřipadal jako v blázinci…